Návrat po Vasově běhu do Čech, kde nepanovaly moc dobré sněhové podmínky, v nás nahlodal myšlenku, ještě letos jednou vyrazit na sever. Momentální nápad pak již neměl daleko k realizaci a silná machovská skupina skoro bez váhání rozhodla, že vyrážíme znovu na sever.
Vzdálenosti Salen, Mora nebo Sjusjoen jsou ještě docela dobře dojezdné autem, ubytování jsme rovněž celkem za rozumný peníz sehnali kousek od Lillehameru u koupaliště a hlavně startovné se dá koupit i těsně před závodem a tak nám v dalším výletu na sever nic nebránilo. Celkem pohodlně dojíždíme na sever, ale již v autě se dozvídáme o prvních úvahách přesunout závod ze soboty na neděli. To nás trošku rozlaďuje, přeci jen máme zakoupený trajekt a ubytování na cestu zpět a zejména nevíme, zdali nám prodlouží ubytování v Norsku. Jedeme nejprve na lyže do Sjusjoenu, čímž necháme starosti na chvíli odplynout a věnujeme se projížďce v jednom z nejhezčích běžkařských areálů. Večer zjišťujeme, že ubytování jde prodloužit a přebukováváme ubytování ve Fleminge ve Švédsku a následně i s poplatkem trajekt do Dánska.
Sobotní testování lyží před závodem nás nakonec přesvědčilo, že organizátoři udělali dobře, že závod posunuli. V Sjusjoenu, je asi -5, fouká jak o život a stopy jsou hned zaváté, ani test lyží není nijak průkazný a tak dáváme na intuici a spíše zkušenost, co nám jelo v lednu na Pustertaleru, neboť podmínky hlásí podobné. Na závod mažeme i stejné studené vosky a odraz byl perfektní a skluz taky, vše je tedy jen na naší připravenosti a aktuálním rozpoložení. Na nedělní závod se přesouváme raním autobusem v 5:00 hod od Haakon haly do Reny a na startu jsme docela brzy za 1,5 hodiny, ale startujeme až v 8:25 z 2. vlny a o 5 min déle ze 3. vlny. Na staru jsou ideální zimní podmínky, po včerejším chumelení, zde napadlo asi 10 cm, na hřebenech až 20 cm sněhu, je -13 a panuje bezvětří a obloha je jak vymetená. Odraz funguje, domazáváme jednu vrstvu na odraz a lehce se projíždíme, abychom udýchali 1. zhruba 22 km stoupání.
První kopec je krutý, mne strhává dav a daří se mi prokličkovat blíže k čelu vlny a jedu s ním, Kuba začíná pomaleji, na 5. kilometru mi však zcela dochází a Kuba mne zvolna míjí a míří si v pravidelném tempu na 1. vrchařskou prémii. Lukáš Rucker zvolna v odstupu 3. vlny nás následuje. Já se po totální krizi na občerstvovačce na 10. km vzchopuji a již držím okolo jedoucí lyžaře a začínám se pomalu prokousávat vpřed. Lyže ve sjezdech mi jedou báječně a je radost mít super odraz a rychlé lyže. Závod provázejí ideální podmínky, stopy jsou jak vyfrézované, přestože je v době startu asi -8, stejná teplota pak panuje i na hřebenech, tak díky jarnímu sluníčku, je poměrně teplo. Všichni se spíše přehříváme ačkoli nakonec jedeme nalehko a vše teplé si vezeme v batohu. Přeci jen ten 3,5 kg batoh dělá další polovrstvu a i díky němu je tepleji. Závod jsme si všichni užili a v cíli jsme spokojeni a máme radost z podařené akce. Kuba nakonec 54 km Birkenbeinerrennet zajel za 3:23:05, já za 3:25:32 a Lukáš Rucker za 4:21:04.
Potěšilo nás sobotní setkání s Tord Asle Gjerdalenem, který projevil zájem, že od příštího roku vstoupí do našeho teamu. Jsme rádi, že si toho všimnul už i David Nilsson (šéf ski classics), který uvažuje, že našemu teamu udělí pro příští rok divokou kartu pro závody ski classics, už se všichni moc těšíme a na oslavě mých kulatin bude probíhat losování, koho do profi teamu postavíme.