Letošního 100. ročníku Vasova běhu jsme se zúčastnili v rekordním počtu členů naší skupiny. Závod se koná na památku osvobození Švédska od Dánů, paradoxně Dánů se samotného závodu účastní kolem 900. Švédský šlechtic Gustav Eriksson Vasa, prchal před Dány a pokusil se zburcovat představitele provincie Dalarna kolem Mory, aby povstali proti Dánům, neuspěl a vydal se dál na západ, směrem do Norska.
V Dalarně se nakonec rozhodli, že se musí bránit a rozhodli se šlechtice podpořit a vyslali za ním dva lyžaře, aby ho dostihli a přivezli zpět. Těm se ho po devadesátikilometrovém běhu na lyžích z Mory do Salenu podařilo dohnat a přemluvit, aby se s nimi vrátil zpět do Mory. Vasův běh či švédsky Vasaloppet se poprvé jel v roce 1922 v rámci oslavy 400. výročí osvobození. Zrušen byl Vasův běh za svou historii pouze třikrát v letech 1932, 1934 a 1990, z toho v roce 1934 pro nezájem.
Letos jsme tak absolvovali 100. ročník a navázali jsme tak na naši účast v roce 2022, kdy bylo jubileum 100 let od založení Vasova běhu. Pokud se na kratičkou chvíli zastavíme nad hrou s čísly, tak jsem absolvoval závod s číslem 2202 a nelze vyloučit, že se se 100. ročníkem nebo výročím ještě setkáme. Celou zimní sezonu panovala ve Skandinávii nádherná zima, napadlo hodně sněhu a celou dobu mrzlo, tyto podmínky se změnily pár dní před závodem, kdy se oteplilo a začalo pršet. Trať změkla a mokrý sníh zpomalil skluz. První přímou konfrontaci s těmito podmínkami zažili Péťa a Markéta a Čenda, kteří v pátek 1.3.2024 absolvovali noční Nattvasan na 45 kilometrů, který odstartoval ve 20:00 hod. z Oxbergu s cílem v Moře. Čenda s Péťou dojeli v závodě dvojic sedmí a Markéta ve svém prvním závodě dojela v ženách na vynikajícím druhém místě.
První informace o stavu trati dávaly tušit, že nedělní hlavní závod na 90 kilometrů bude pomalý a bude to těžká dřina až do cíle. Samostatnou kapitolou bylo testování lyží na přítomnost fluorů při registraci v rámci předem vyhlášeného honu na čarodějnice, tedy toho, na čí lyži bude zjištěna přítomnost fuloru větší než jedna, nevíme však stále, zda se jedná o jednotky čehosi či procenta, víme jen, že pokud zařízení ukázalo více než jedna, tak by lyže do závodu neprošly. Někteří z nás ze zoufalství co projde a co nikoli, neboť jsme do vyjasnění situace odmítli přistoupit na hru si koupit nám neznámo fungující vosky za tisíce korun, jsme navštívili testovací zařízení dokonce třikrát a zkoušeli, co lze ze stávajících vosků mazat. Nakonec se v závodě ukázalo, že rozhodující byla struktura lyže než vlastní máza, neboť i namazané lyže na odraz byly někdy konkurenceschopné a jely dokonce i lépe než hladké lyže. Na vlastní závod jsme vyjeli ze Salenu, kde byla hlavní část výpravy ubytovaná v 5:30 hod a podařilo se nám dorazit na parkoviště v blízkosti cíle, pomohlo nám i svezení FIS komisaře na start.
Vlny otvíraly již kolem 6 hodiny ranní a my jsme šli do koridoru si umístit lyže již po půl sedmé. Cestou jsem měl osobně možnost prověřit vlastní organizaci testování pro neelitní závodníky a narazil jsem před prázdnou vlnou na pořadatelku v modré vestě, která mne vyzvala, abych s ní šel na test fluorů na skluznici lyží, nadšením jsem neskákal, ale paní byla nekompromisní a tak jsem šel s ní. Problém se ukázal však záhy jiný, poté co jsem ztratil možnost stát ve vlně vpředu a poté co jsem před stanem na měření vytáhl z vaku obě lyže, jsem byl upozorněn, že nemám nálepky na lyžích. Snažil jsem se jim vysvětlit, že si je nikdy nelepím, po přivolání služebně vyššího organizátora mi bylo opětovně sděleno, že musím mít lyže opatřeny nálepkami organizátora. Přes můj návrh nechtěli moje lyže otestovat a já dle reakcí nevěděl, zda mne zastřelí rovnou nebo až po chvíli.
Nakonec situaci řeším úhybným návrhem, že si dojdu do auta pro přelepky, což mi umožnili a já tak s ulehčením učinil. Jelikož jsem již nikomu nesliboval, že se vrátím, tak jsem pak pokračoval dále do vlny. Ve vlně pokračovaly drobné komplikace, nešel nám čip a museli jsme na novu registraci a pak již bylo možné se konečně soustředit na start. Takto strávený čas na druhou stranu neposkytnul moc prostoru pro další nervozitu a doba startu se rychle přiblížila, většina z nás po pištění švédských žen na uvítanou ani startovní výstřel neslyší a začíná maso 16.000 lidí ve snaze se dostat rychle a pokud možno bez újmy na vrchol sjezdovky, nejvyšší bod trati závodu a vrchařskou prémii, která je na 3. kilometru. Za sebe nabuzen předstartovními potížemi, ačkoli jsem stál na konci první vlny, podařilo se mi na prémii dojet 462. a až kousek před prémií mně dojíždí Zdenda, pak se již postupně propadám a říkám si, co ti švéďáci a další mají za lyže, že se kolem mne valí vpřed a ujíždí mi, i když jim sedím v háku ve sjezdu. Pocity trudomyslnosti se však rychle s ranními větry odvanou a pomalu, ale jistě se vydám směr Mora, kam i znaven dojíždím.
Při srovnání výsledků jsme všichni co jsme odstartovali, projeli pod památným nápisem v cíli " Ve stopách otců za budoucí vítězství", fantastický výkon podal Zdenda, který dojel 260. v čase 4:54:07, dále ho následoval LUK 686. v čase 5:25:50, Kuba 875. za 5:37:18, Milan 1036. za 5:45:52, Čenda 1339. za 6:02:18, 2326. Pavel za 6:49:53, 2450. Honza za 6:54:39, 2639. Lukáš Rucker 7:02:54, 2706. Aleš za 7:05:57, 2769. Petr za 7:08:20. Podmínky byly opravdu těžké a stály nás všechny dost sil. Porovnáním s jinými ročníky, nebyl 100. ročník s výjimkou medaile jiný, lepší. Mimochodem zlatá medaile se uděluje při odstupu do 50% času vítěze a se zpomalující tratí to byl letos velký problém, vítěz zajel trať za 3:52:43 a medaile se udělila do času 05:49:05( v mužské kategorii). Letošní ročník v podobě testování fluorů přinesl jen pro závodníky chaos, který nebyl ničím ospravedltelný. Výrobci dále vosky s fluorem vyrábějí a prodávají a jen se nesmějí používat, tedy klasický Kocourkov.
Nové vosky zároveň nejsou plně otestovány, jaké negativní účinky na zdraví či přírodu mají. Paradoxem je, že ačkoli nemalá část lyžařů použila stále fluorové vosky, což bylo možné ověřit při náhodných testech, ačkoli otestovali náhodné množství nepřevyšující 1 % neelitních závodníků, řada testovaných neprošla, pak podél trati údajně žádný fluor zjištěn nebyl. Těm co neprošli, lyže zabavili a vydali až v cíli a dotčení závodníci museli jet na náhradních lyžích od organizátorů. Dále v době před Covidismem bylo zvykem velké posezení a pozdní oběd pro všechny závodníky, k mání bylo neomezeně jídla a pití včetně piva, což organizátoři zkrouhli na tortilu do ruky po závodě. V severských zemích tak pokračuje trend, že po závodě moc občerstvení již nedostanete. Rovněž tak nabídka prodeje lyžařského vybavení při registraci je skrovná a ceny již spíše vyšší než v jiných obchodech. Přes všechna negativa je Vasův běh velkou výzvou a největším lyžařským závodem planety a má stále pěknou atmosféru. Děkuji všem za účast a zvlášť Martě, Markétě a Pétě za převoz aut a klukům Vojtíkovi, Fílovi a Kubovi, že na ně dohlédli.
